referáty
nejnovější referáty
Platon-obrana Sokrata
Autor: Jana | 23.10.2011 20:06 | 0 komentářů | Přečteno: 8023 krát
Platon - Obrana Sokrata
Jedná se o spis, který má 3 části. Odehrává se ve 4. století př.n.l., v Aténách. Je to kniha o obraně Sokrata, ale Sokratem. Sokrates se snaží vyvracet nepravdy, které se o něm šíří. Podle jeho žalobců hloubá o věcech nebeských, vyzkoumal vše, co je pod zemí, z nepravosti dělá právo a ani v bohy nevěří. Žalobci, kteří Sokrata žalovali z bezbožnosti, byli pravděpodobně velmi významní athénští občané např. Melétos byl mladý básník, vlivný vůdce obnovené demokracie.
HLAVNÍ POSTAVY:
Sókratés- filozof, obviněný z kažení mládeže a z neznabožství, vynikající řečník, nebojí se smrti, hrdý na svoje myšlenky
Meletos - obvinil Sókrata, špatný řečník
Pythia - věštkyně v Delfách
Obžaloba a trest
Sókratovi žalobci byli tři.
Anytus - mladý politik, který byl iniciátorem obžaloby
Meletos - zastupoval básníky a stal se terčem většiny Sókratových útoků
Lykon -zástupce řečníků
Jako trest byl navržen trest smrti, vypití číše bolehlavu. Sokrates měl možnost úniku, ale nevyužil ji a zůstal věrný svým myšlenkám a jed vypil. Sokratovo přelíčení se konalo před porotním soudem, čítajícím 501 členů. Podle Sokratových slov hlasovalo tedy 220 hlasů pro něj a 281 proti němu. Nakonec svými výroky nahněval i soudce a mnozí z těch co hlasovali pro něj, nakonec hlasovali pro jeho smrt.
1.část
Sokrates začíná tím, že opakuje žalobu, jež byla proti němu vznesena. Kritizuje sofisty a říká, že filozofové, kteří si za své učení nechávají platit, musí znát opravdu všechno. Říká, že on chodí k jednotlivcům jako otec, nebo starší bratr a apeluje na ně aby se starali o jejich zdokonalení. A za to si žádné peníze nebere.
Dále Sókratés obhajuje své rozhodnutí nepůsobit v Athénách jako politik. Za příčinu svého rozhodnutí označuje svůj vnitřní hlas daimonion, který mu zabránil do politiky vstoupit, protože tato kariéra by mu přinesla pouze zkázu.
„…Kdybych já byl toužil v minulosti zabývati se politikou, byl bych už dávno mrtev a nebyl bych nic prospěl ani vám ani sobě.“
Pokračuje příběhem o Chairefontovi, který věřil v to, že Sókratés je nejmoudřejším člověkem na zemi. Proto se vypravil do delfské věštírny, aby si svou domněnku potvrdil.Věštkyně Pýthie opravdu řekla, že Sókratés je nejmoudřejším mužem. Sokrates chtěl tuto myšlenku vyvrátit, proto šel za řemeslníky, básníky, politiky, ale zjistil, že oni doopravdy nejsou moudřejší. Jeho velké zjištění bylo to, že neví nic a že ti co si myslí, že něco ví, tak neví ani to, že neví nic.
V další části se potom Sókratés obrací na Meleta a ptá se ho na jednotlivé části obžaloby. Meletos je zahnán do kouta Sókratesovými otázkami a řekne mu to co Sokrates z něj potřebuje dostat. Například nejdříve se Sókratés ptá, kdo prospívá mládeži, když on ji kazí. Meletos nejprve uvádí zákony. Sokrates, ale namítá, že zákony nelze porovnávat s lidmi, a proto Meletos uvede, že mládeži prospívá naprosto každý kromě Sókrata.
Sokrates se dále brání a dochází na to, že i kdyby mu Athéňané chtěli dát milost
s podmínkou, že už nikdy nebude filosofovat porušil by jí.." Kdybyste mě tedy, opakuji, chtěli za těchto podmínek osvobodit, řekl bych vám: „Děkuji vám, občané athénští, a jste hodní, ale budu poslouchat více boha nežli vás, a pokud budu dýchati a budu schopen, buďte jisti, že nepřestanu filosofovat a domlouvat vám a vykládat každému, s kýmkoli z vás se kdy potkám, po svém obvyklém způsobu: Ty, výborný muži, jsi Athéňan, občan obce, která je největší a nejproslulejší svou moudrostí a mocí, a ty se nestydíš starat se o peníze, abys jich měl co nejvíce, i o pověst a čest, avšak o rozum a pravdu a o duši, aby byla co nejlepší, o to se nestaráš ani nepečuješ?`
První část své řeči končí Sókratés tím, že se smrti nebojí, protože právě ona může být mnohem lepší než pozemský život.
2.část
Zde je Sokrates shledán vinným v poměru hlasů 281proti:220 pro něj. Navrhuje soudu, místo trestu smrti tak pokutu ve výši 100 denáru, což je směšná částka. Jeho učenci sumu zvednou na 3000 denáru, ale soud už ji nepříjme.
3.část
Proběhne druhé hlasování. Poměr hlasu však skončí jinak, jelikož se Sokrates svými výroky na soud poštve proti sobě i ty, kteří v prvním hlasování, hlasovali pro něj. Hlasování tedy skončí v poměru 360proti:141.
Filozof tvrdí, že tento výsledek je díky tomu, že se nesnížil hrát na nějaké city, nikoli tím že by ve své řeči nezmínil dostatek důkazu. V závěru už se obrací více na své žáky a říká, že je rád, že k soudu přišel, protože daimonion (jeho Buh) ho ráno, když vycházel z domu, nezadržel, takže věci se dějí tak, jak mají.
Jedině Platón a Xenophón zaznamenali Sókratovu obhajobu, ale pouze Platón byl z této dvojice u soudu přítomen. Platón v tomto díle navíc představuje svůj ideál filozofa.
Vlastní názor:
Samozřejmě se mi dílo nečetlo nejlépe, ale zase oproti jiným dialogům od Platona se mi zdál tento nejčtenější.
Můj názor na Sokrata je: moc ho nechápu v těch bozích. Na jednu stranu je to neznaboh a na druhou věří v daimon, což je u něho Bůh. Jinak myslím, že myšlenkami a názory je dílo věcné a hodně naddobové, i teď by si lidé z díla mohli brát příklad.
Komentáře (0)
Přidat komentář
přihlášení
o webu
sponzor webu
Sponzorem portálu jsou referatyzababku.cz,referáty pro vás na zákázku!
